Perućica
Vodopád Skakavac. Perućica (v srbské cyrilici Перућица) je prales, který se nachází v národním parku Sutjeska na jihovýchodě Bosny a Hercegoviny, u hranice s Černou Horou. Bývá také označován jako jeden z posledních pralesů na území Evropy.
Prales se táhne od údolí řeky Sutjesky po obou stranách širokého horského údolí až k horskému masivu Maglić na hranici s Černou Horou, kde končí. Nachází se v nadmořské výšce 700–2100 m n. m.
Prales nebyl nikdy dotčen působením člověka. Nachází se zde spousta stromů, které jsou staré i více než 300 let. Některé stromy mají výšku přes 50 m. Nalezeno zde bylo 170 druhů dřevin, okolo 1000 druhů rostlin. Většinu lesní pokrývky tvoří jehličnany. Prales je přístupný veřejnosti pouze se svolením odpovědných osob národního parku Sutjeska, vede tudy nicméně přístupná turistická trasa k Trnovačskému jezeru.
Prales je znám také díky vodopádu Skakavac, který má výšku 75 m.
Poté, co byl vyhlášen v roce 1952 národní park, vydala vláda republiky Bosny a Hercegoviny rozhodnutí o tom, že území Perućica o rozloze 1234 ha přestane být předmětem standardního lesního hospodářství. Místo toho se stala Perućica přísně hlídanou přírodní rezervací uvnitř národního parku a byl zde prováděn výzkum. Od roku 1954 se plocha chráněné oblasti rozšířila o dalších 200 ha.
Prales se táhne od údolí řeky Sutjesky po obou stranách širokého horského údolí až k horskému masivu Maglić na hranici s Černou Horou, kde končí. Nachází se v nadmořské výšce 700–2100 m n. m.
Prales nebyl nikdy dotčen působením člověka. Nachází se zde spousta stromů, které jsou staré i více než 300 let. Některé stromy mají výšku přes 50 m. Nalezeno zde bylo 170 druhů dřevin, okolo 1000 druhů rostlin. Většinu lesní pokrývky tvoří jehličnany. Prales je přístupný veřejnosti pouze se svolením odpovědných osob národního parku Sutjeska, vede tudy nicméně přístupná turistická trasa k Trnovačskému jezeru.
Prales je znám také díky vodopádu Skakavac, který má výšku 75 m.
Poté, co byl vyhlášen v roce 1952 národní park, vydala vláda republiky Bosny a Hercegoviny rozhodnutí o tom, že území Perućica o rozloze 1234 ha přestane být předmětem standardního lesního hospodářství. Místo toho se stala Perućica přísně hlídanou přírodní rezervací uvnitř národního parku a byl zde prováděn výzkum. Od roku 1954 se plocha chráněné oblasti rozšířila o dalších 200 ha.
Mapa - Perućica
Mapa
Státní území - Bosna a Hercegovina
 |
 |
| Vlajka Bosny a Hercegoviny | |
Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do neolitu, v průběhu staletí byla obývána Illyry, Kelty, Góty a nakonec od 6. století n. l. Slovany. Místní Slované byli součástí Východořímské (Byzantské) říše, chorvatského či rašského království nebo Uher. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království. Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu Osmanské říše, která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významným etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno Rakousko-Uherskem, které tu vládlo až do konce první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována bosenskou válkou, trvající až do roku 1995.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| BAM | Konvertibilní marka (Bosnia and Herzegovina convertible mark) | KM or КМ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| BS | Bosenština (Bosnian language) |
| HR | Chorvatština (Croatian language) |
| SR | Srbština (Serbian language) |